MÉMU PSU, PORETTOVI.*)

Karel Červinka

Můj Poretto, je zase večer vlahý, noc kape sem už zvolna polohlasá, krev oblévá hor osněžených tahy, tma zardousila obraz Soprasasa. Jen vodu, vodu železitou z Rabbi nemocen piju, obživnuvší s květy, dnes melancholický a dosud ještě slabý hřích pášu vůní prvé cigarety. Můj Poretto, my vrátíme se přece v zem’ na severu, bude nám jak ptákům, jimž uvolnil se žalář jejich klece. Tam uslzeným zjevíme se zrakům, u kamen lehneš, v pokoji mém tichém, mé malé ženy oživeném smíchem...

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

407. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Studie. (Antonín Sova)
  2. Ze zápisků zapomenutého. (Ferdinand Tomek)
  3. Obrazy. (Emanuel z Čenkova)
  4. None (Antonín Sova)
  5. STESK PO PRAZE. (Karel Červinka)
  6. ZE VZPOMÍNEK. (Karel Václav Rais)
  7. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  8. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Sonet k sociální otázce. (Josef Svatopluk Machar)
  10. DOMOV (Růžena Jesenská)