UTONULÉ ZVONY.

Karel Červinka

V hluboku moře, ó, na dně kdes vlna je bílá střeží, neví už nikdo tam o nich dnes, na nich sloup siných vod leží. Pohřben zvuk, kovový pohřben hlas, večer jich nevzbouzí vonný, zaspaly z rána matutin čas v hluboku zmizelé zvony. Veliké srdce kovové z nich více se neozve v jitru! v zvonech těch na věky umlčelých srdce spí jako v mém nitru. Je mi, jak obklíčen spoustou vln v hloubky pad s vysoka skácen. Ležel tam na dně stesku pln, na vždycky, na vždycky ztracen...

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1094. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SMRT ILLUSÍ. (Louis Křikava)
  2. NOCTURNO. (Božena Benešová)
  3. 158. Hrůza. (Jan Petr Jordan)
  4. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  5. OD BŘEHŮ ŽITÍ K BŘEHŮM ZAPOMNĚNÍ... (Bohdan Kaminský)
  6. LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí. (František Leubner)
  7. Neznámá pevnina. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Přesvědčení. (Jaroslav Vrchlický)
  9. HROBY PŘI MĚSÍCI. (Otakar Auředníček)
  10. Ztroskotání. (Augustin Eugen Mužík)