LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí.

František Leubner

Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí. Ač nikde vírů, nikde plachty na hlati. Rozklenem nebe jen mrak co mělněné hroudy hrobů se válí, břeh bahnitý zdá s vodami se splývati. Úkladné mlčení dnův a propastných nocí hluboké taje pláň pouty tíží, rdousí vývěr hlubiny. Luna-li podmračně mží, vod úlehle matnou ocelí hraje, v ní zrcadlí se němých mátoh vidiny. Kroužící slunce dnů jen u břehů v mělčin přesypy sáhne. Zem jinde hýří v žhavých vášní výsluní, – nad hloubí netknutý chlad. Jak od břehu opar k zemi se táhne, sláň mlčí, čeká. Od hor temně zaduní. Pevninou valí se bouře! Klas dozrálý ledem mrazivě šlehá, dub tříští bleskem, do skal hromem burácí, balvany mraků se strhnou – – leč u moře bouře zamlkle lehá a nad vodami v dáli obzor krvácí... Co tam, co v červánku zřít? Skal vypjatých mohutné boky, ční ostrov modrý v nového dne záplavě, po bouři čarovná duha most mu pne vstříc nad kalné toky, co v oceán se řítí u vln zádavě. Hladina jímá proud a nehnutě dál se k obzoru šíří, kal u břehů až k dnu se v bahna usadí. Západu obzor však ptá, k dne východu jasem slibně se pýří, hrad brány otvírá a slunné předhradí. Úsvit a záře a jas! Den jistě tam vnově ostrovu vzkvétá! Proč nám jen stíny vstříc sem vrhá po moři? Neteskni, duše! Znáš div: hor ponurý stín k nám západ metá, z tmy noci za horou však den již otvoří! Oblaků bílých jde dav, kam vábí je duhy rozpjatá půle. Výš, blíž, než zvednou zářný most ten padací! Nadějně pozdraven buď, snů záhrobních ostrov, Ultima Thule, kde slunných od chrámů se poutník nevrací!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

504. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SILHOUETTA. ( H. Uden)
  2. HVĚZDA MOŘSKÁ (Jan Opolský)
  3. ZA ŠERA. (Irma Geisslová)
  4. RESURRECTURIS. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. SMRT ILLUSÍ. (Louis Křikava)
  6. HRA OBLAKŮ (Antonín Sova)
  7. Pohřeb na moři. (Irma Geisslová)
  8. Tváří v tvář Novému světu. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Lampy duchů. (Bohdan Kaminský)
  10. Notturno o mrtvém kraji. (Julius Alois Koráb)