HRA OBLAKŮ

Antonín Sova

Oblaků stíny v polích pluly, lodí jak plachty večerní, temněly tak obrovity, mrtvé jak převážely by čety lásek, jež nevěrou zahynuly po chvílích, srdce kdy zdůvěrní. Krásný byl ztroskotaný sen. Slunce se loučí s těmi pohřbívanými vraky. Moudrý buď hochu, – trochu odpusť a trochu pohlédni jasnými zraky. Jasné když, modré měls ráno, večer být musilo pohřbíváno, těš se zas na zítřejší den!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

297. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. In tenebris. (Xaver Dvořák)
  2. PRVOTNÍ MŠE (Xaver Dvořák)
  3. Lampy duchů. (Bohdan Kaminský)
  4. PŘI SLUNCE ZÁPADU. (Emanuel Čenkov)
  5. Maják. (Augustin Eugen Mužík)
  6. Nebe z hustých mračen dešť svůj lije, (Rudolf Mayer)
  7. LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí. (František Leubner)
  8. VI. (Jaroslav Vrchlický)
  9. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  10. MAJÁK. (Roman Hašek)