HRA OBLAKŮ

Antonín Sova

HRA OBLAKŮ
Oblaků stíny v polích pluly, lodí jak plachty večerní, temněly tak obrovity, mrtvé jak převážely by čety lásek, jež nevěrou zahynuly po chvílích, srdce kdy zdůvěrní. Krásný byl ztroskotaný sen. Slunce se loučí s těmi pohřbívanými vraky. Moudrý buď hochu, – trochu odpusť a trochu pohlédni jasnými zraky. Jasné když, modré měls ráno, večer být musilo pohřbíváno, těš se zas na zítřejší den! 110