LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí.

František Leubner

LXXlll.
Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí.
 Ač nikde vírů, nikde plachty na hlati. Rozklenem nebe jen mrak co mělněné hroudy hrobů se válí, břeh bahnitý zdá s vodami se splývati. Úkladné mlčení dnův a propastných nocí hluboké taje pláň pouty tíží, rdousí vývěr hlubiny. Luna-li podmračně mží, vod úlehle matnou ocelí hraje, v ní zrcadlí se němých mátoh vidiny. Kroužící slunce dnů jen u břehů v mělčin přesypy sáhne. Zem jinde hýří v žhavých vášní výsluní, – nad hloubí netknutý chlad. Jak od břehu opar k zemi se táhne, sláň mlčí, čeká. Od hor temně zaduní. 146 Pevninou valí se bouře! Klas dozrálý ledem mrazivě šlehá, dub tříští bleskem, do skal hromem burácí, balvany mraků se strhnou – – leč u moře bouře zamlkle lehá a nad vodami v dáli obzor krvácí... Co tam, co v červánku zřít? Skal vypjatých mohutné boky, ční ostrov modrý v nového dne záplavě, po bouři čarovná duha most mu pne vstříc nad kalné toky, co v oceán se řítí u vln zádavě. Hladina jímá proud a nehnutě dál se k obzoru šíří, kal u břehů až k dnu se v bahna usadí. Západu obzor však ptá, k dne východu jasem slibně se pýří, hrad brány otvírá a slunné předhradí. Úsvit a záře a jas! Den jistě tam vnově ostrovu vzkvétá! Proč nám jen stíny vstříc sem vrhá po moři? Neteskni, duše! Znáš div: hor ponurý stín k nám západ metá, z tmy noci za horou však den již otvoří! Oblaků bílých jde dav, kam vábí je duhy rozpjatá půle. Výš, blíž, než zvednou zářný most ten padací! Nadějně pozdraven buď, snů záhrobních ostrov, Ultima Thule, kde slunných od chrámů se poutník nevrací! 147
Básně v knize Smrt kmotřička:
  1. I. Bůh ví, kam se ta ranní mlha dnes poděla?
  2. II. Luh života stále neděste
  3. III. Před léty, Smrti, před léty
  4. IV. „Aj, kmotra, jak Vás to vidím ušlou dnes!
  5. V. MOTIV DĚTSKÝ.
  6. VI. Smrtničko, milá kmotřičko,
  7. VIl. Prosím Vás, Smrti, kmotřičko milá,
  8. VIIl. VOX HUMANA.
  9. IX. VOX COELESTIS.
  10. X. Hrst prachu, kostí dědů zavážu
  11. XI. Buření byť jen zarostl,
  12. XII. Ach táto, tatíčku, včera jsem poznal Vás,
  13. XIII. U cesty kvete mi vratiče keř.
  14. XIV. Má zkušená bábo – budiž Vám lehka zem! –
  15. XV. UMÍRÁČEK.
  16. XVI. HRANA.
  17. XVII. Jdem v družném hovoru, šer tlumí sdílné hlasy.
  18. XVIII. Jde domů v podvečer a hlavu kloní v smutku.
  19. XIX. V žluť západu den nad modrým jde lesem.
  20. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene.
  21. XXI. Podrostek smrčí na paseči slunné
  22. XXII. Den jarní k západu, stín hor se v údol kloní.
  23. XXIII. Zjihlá role roztouženě
  24. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen,
  25. XXV. Vždyť uleví ta bolest rozluky,
  26. XXVI. Mně mlhavá pohádka světle
  27. XXVII. CANON TŘÍHLASOVÝ
  28. XXVIII. „Kmotřičko, kmetičko, výkladu pomněte:
  29. XXIX. Kmocháčku, mně pantáta Život umřel.
  30. XXX. SMRT KMOTŘIČKA NAD STARÝM OHMATANÝM KALENDÁŘEM.
  31. XXXI. TANEC SMRTI.
  32. XXXII. MISTR POPRAVČÍ, ŘEČENÝ ODRANÝ ŽIVOT.
  33. XXXlll. Ctná promiňte Smrti, ač v závrati
  34. XXXIV.
  35. XXXV. Výš cimenty, korbel, hubatky,
  36. XXXVI. Já soused Chmelka z Rozvody,
  37. XXXVII. PÍSEŇ VAGANTSKÁ.
  38. XXXVIII. Můj kantor Život do zlaté knihy
  39. XXXIX. Vám, co bdíte v Pánu, já hříšná Smrt,
  40. XL. Sní matička Věčnost zamlklá,
  41. XLI.
  42. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna,
  43. XLlII. „Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“
  44. XLIV. ... z mlh mrazný úděs mořem k lodi svistí.
  45. XLV. ČERNÉ HODINY
  46. XLVl. VOLÁNÍ POMOCNÉHO.
  47. XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne,
  48. XLVIII. Eremita v severu hvozdech temných,
  49. XLIX. Jest snivodechá noc, tma hvězdnatá a vlahá.
  50. L. Přes výmoly, strouhy blatnaté, po stezkách neschůdných,
  51. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty,
  52. LII. V NOCI, KDY OČEKÁVÁNA TŘÍŠŤ LEONIDŮV.
  53. LIII. Sklad – rozklad – sklad jde vlny proud
  54. LIV. Noc bílá tupého mrtva a hvězdných rozkvětů,
  55. LV. Jde advent dumavě šerý,
  56. LVI.
  57. LVII. V dum koutu stajeném se kaple mrtvých šeří,
  58. LVIII. Skráň na kraj bible kladu v bdění mdlobě –
  59. LIX. Tlí ve mně pekelných žaltářů hrůza,
  60. LX. Ten věrný zrak, ten věrný zrak
  61. LXl. Bílá paní, Bílá paní
  62. LXII.
  63. LXIII. Kruh družných přátel kolem Lazara si na výzvědy sedl,
  64. LXIV. HROBOVÉ SE OTEVÍRALI...
  65. LXV. Na modrém nebi plno oblaků –
  66. LXVI. Lesy, lesy – vlny moře
  67. LXVII. Stín v stínu kříže v hrobě,
  68. LXVIII. Na hřbitově pod kostelem
  69. LXIX. Kdyby Pán Bůh dal, bych znal onu noc,
  70. LXX. Na květnou neděli
  71. LXXI. Sen noci nad temnými lesy
  72. LXXII. Jde bledá Škytka od moře.
  73. LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí.
  74. LXXIV. Smrtonoško, Velkonočko,
  75. LXXV. Jest jitro s provoda. Den nad ovlhlé lesy