L. Přes výmoly, strouhy blatnaté, po stezkách neschůdných,

František Leubner

L.
Přes výmoly, strouhy blatnaté, po stezkách neschůdných, Přes výmoly, strouhy blatnaté, po stezkách neschůdných,
 přes drolivé strže, po luk třasaviskách záludných, kde hlava se točí, noha váhá a srdce, srdéčko přenésti se zdráhá, – umrlčí prkno vykročit napomáhá. Kdos ležel na něm stuhlý vzhůru bradou, teď do cesty nám prkno můstkem kladou! Já význam hluboký v tom moudrém hádal zvyku... Vzlet hloubky, tajů rozsvěty slyš v mroucích vzlyku, – zde výklad prostý též mě spokojí: Co mrtvý práchniví nám v hrobě na hromádku kůstek, svou památkou nám v žití mlžný klena můstek, hle, živý: do cesty nám hnilotinu nastrojí, by nepáchla mu doma červotočí... 96 Cest těžkých podvodné vy hnilé mosty! Jen na ně noha důvěřivě kročí, lup! – zní to jak tlumený jízlivý smích a bezděky hloupé jsme jámy hosty! Ó, vyhni trouchni prken umrlčích, – vždyť beztoho prý po nich nohy bolí! Buď cesta, jak buď koli, jdi o své holi!
Básně v knize Smrt kmotřička:
  1. I. Bůh ví, kam se ta ranní mlha dnes poděla?
  2. II. Luh života stále neděste
  3. III. Před léty, Smrti, před léty
  4. IV. „Aj, kmotra, jak Vás to vidím ušlou dnes!
  5. V. MOTIV DĚTSKÝ.
  6. VI. Smrtničko, milá kmotřičko,
  7. VIl. Prosím Vás, Smrti, kmotřičko milá,
  8. VIIl. VOX HUMANA.
  9. IX. VOX COELESTIS.
  10. X. Hrst prachu, kostí dědů zavážu
  11. XI. Buření byť jen zarostl,
  12. XII. Ach táto, tatíčku, včera jsem poznal Vás,
  13. XIII. U cesty kvete mi vratiče keř.
  14. XIV. Má zkušená bábo – budiž Vám lehka zem! –
  15. XV. UMÍRÁČEK.
  16. XVI. HRANA.
  17. XVII. Jdem v družném hovoru, šer tlumí sdílné hlasy.
  18. XVIII. Jde domů v podvečer a hlavu kloní v smutku.
  19. XIX. V žluť západu den nad modrým jde lesem.
  20. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene.
  21. XXI. Podrostek smrčí na paseči slunné
  22. XXII. Den jarní k západu, stín hor se v údol kloní.
  23. XXIII. Zjihlá role roztouženě
  24. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen,
  25. XXV. Vždyť uleví ta bolest rozluky,
  26. XXVI. Mně mlhavá pohádka světle
  27. XXVII. CANON TŘÍHLASOVÝ
  28. XXVIII. „Kmotřičko, kmetičko, výkladu pomněte:
  29. XXIX. Kmocháčku, mně pantáta Život umřel.
  30. XXX. SMRT KMOTŘIČKA NAD STARÝM OHMATANÝM KALENDÁŘEM.
  31. XXXI. TANEC SMRTI.
  32. XXXII. MISTR POPRAVČÍ, ŘEČENÝ ODRANÝ ŽIVOT.
  33. XXXlll. Ctná promiňte Smrti, ač v závrati
  34. XXXIV.
  35. XXXV. Výš cimenty, korbel, hubatky,
  36. XXXVI. Já soused Chmelka z Rozvody,
  37. XXXVII. PÍSEŇ VAGANTSKÁ.
  38. XXXVIII. Můj kantor Život do zlaté knihy
  39. XXXIX. Vám, co bdíte v Pánu, já hříšná Smrt,
  40. XL. Sní matička Věčnost zamlklá,
  41. XLI.
  42. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna,
  43. XLlII. „Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“
  44. XLIV. ... z mlh mrazný úděs mořem k lodi svistí.
  45. XLV. ČERNÉ HODINY
  46. XLVl. VOLÁNÍ POMOCNÉHO.
  47. XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne,
  48. XLVIII. Eremita v severu hvozdech temných,
  49. XLIX. Jest snivodechá noc, tma hvězdnatá a vlahá.
  50. L. Přes výmoly, strouhy blatnaté, po stezkách neschůdných,
  51. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty,
  52. LII. V NOCI, KDY OČEKÁVÁNA TŘÍŠŤ LEONIDŮV.
  53. LIII. Sklad – rozklad – sklad jde vlny proud
  54. LIV. Noc bílá tupého mrtva a hvězdných rozkvětů,
  55. LV. Jde advent dumavě šerý,
  56. LVI.
  57. LVII. V dum koutu stajeném se kaple mrtvých šeří,
  58. LVIII. Skráň na kraj bible kladu v bdění mdlobě –
  59. LIX. Tlí ve mně pekelných žaltářů hrůza,
  60. LX. Ten věrný zrak, ten věrný zrak
  61. LXl. Bílá paní, Bílá paní
  62. LXII.
  63. LXIII. Kruh družných přátel kolem Lazara si na výzvědy sedl,
  64. LXIV. HROBOVÉ SE OTEVÍRALI...
  65. LXV. Na modrém nebi plno oblaků –
  66. LXVI. Lesy, lesy – vlny moře
  67. LXVII. Stín v stínu kříže v hrobě,
  68. LXVIII. Na hřbitově pod kostelem
  69. LXIX. Kdyby Pán Bůh dal, bych znal onu noc,
  70. LXX. Na květnou neděli
  71. LXXI. Sen noci nad temnými lesy
  72. LXXII. Jde bledá Škytka od moře.
  73. LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí.
  74. LXXIV. Smrtonoško, Velkonočko,
  75. LXXV. Jest jitro s provoda. Den nad ovlhlé lesy