XXXIV.

XXXIV.
LOUTKÁŘ.
Hrát velkým pro smích, jen dětem na pochoutky? Um nudný k návykům. Mně hrají druhdy světa loutky a já jsem publikum. KRÁL.
Bůh pro Smrt nechce vydat majestátu Nám věčnou na vláduvládu, ač vrtká měna potentátů jest původ zlořádu. PRINCEZNA.
By šedin hlava mdlá se k spánku kladla, toť zákon mistrovský, sic pod vínkem bych vdovou vadla, můj otče královský! RYTÍŘI.
By role rodila a kvetly luhy, lid berni nosili, Smrt zištně, my jen za ostruhy svět krví rosili. 66 SMRT KMOTŘIČKA.
Nu, králi pantáto, Vám z kronik vidno: jsem věrná poddaná! Čí hlava, srdce neúklidno, já s katem obrana... DOKTOR FAUST.
Hni tuhým jazykem, má moudrá bábo, mluv, třeba latině. Díš, alchymistko, „Ignorabo!“ i v rozluk hodině? KAŠPÁREK.
Jak v mrazu dědečkovy tuhnu boty, kdes uhlídám-li Smrt, má písnička hned nemá noty a vtip je na padrt. ČERT.
Tak vida smíška Rozumbradu, vida! Vždy na mě s kropáči, pak topí se ta lidská hnida v slz plném krajáči! 67 HLOUPÝ HONZA.
Že obuškem ti hvízdnu kolem uší, hlav, srdcísrdcí, rouhači! Že Smrt k nám chodí pod loktuší, mně vědět postačí. SMRT KMOTŘIČKA.
Toť, pod loktuší! Tajemství svá skrýti, – vy čtěte postilly! i to, co klam a viny v žití by rády ukryly. FAMULUS.
Div s moudrostí to, na mou hříšnou duši, by báby nešpetly! Ví vše – taj halí pod loktuší, vždy mlčíc – vysvětlí... LOUTKÁŘ.
Toť moudrost, jako: Víčka očí dal mi, bych bídy neviděl, rty úst dal Bůh, mu pěti žalmy, krýt v hladu zuby děl. 68