XVIII. Jde domů v podvečer a hlavu kloní v smutku.

František Leubner

XVIII.
Jde domů v podvečer a hlavu kloní v smutku.
Let šedesát... A pravda to a v skutku? Vždyť nebyla zde dosud ona smavá vesna, kdy světem zvoní celým jedna píseň plesná, všech duší perutě jak rodné hroudy skřivan by k nebi plynuly, by Bůh byl s láskou vzýván, i cizí háj a niva by šatily se květem a čistá rosa plála každým nad poupětem, ta vesna toužená, kdy slunce bez zákalu den budilo by jasný bez hoře a žalu, to toužné podletí, kdy nasazuje plody květ každé na větvi, zla chráněn od nehody. Ach, byla vesna zde, jar šedesát již bylo, však z mlh a šera jen a bázlivě se dnilo, zda květy nespálí jim náhlý zimní mráz, 33 kdy lístky ožehlé se choulí mřivě v bolu, kmen od kořene mrazí do vrcholu a smutná hlava spolu se jíním osněží... Jí líto svadlých krás. Jde domů v myšlénkách. Z dum chmurných hlavu vznesl. Den klidně doplanul a červánek již klesl, kde Řípu olbřímí sní na západu témě. Hle, vůkol mírem dýchá usínavě země. Kde v modrém podšeru se v stromech tulí vísky, zář nítí v oknech již, sen čekajíce blízký, jenž mdlých se dotkne hlav a na víčka se skloní. Dni na rozluky teskně klekání se zvoní a posléz na ty ještě volá vzpomínavě, kdo za hřbitovní zídku dní svých po únavě si lehli spočinout a žehnají těm s výše, kdo tady mozolí se na zděděné líše. Říp temný mohutnou skráň kloní ku spánku a nad ním důvěrně hvězd pomalu se nítí, co po lučinách jaro budí zlatých kvítí, a kraji do snů svítí již místo zlatých třásní zbledlých červánků. Jde domů s útěchou, kde znovu jal se chápat vděk práce žehnané a svatý, klidný západ. Josefu Trykarovi v Černoušku pod Řípem.
34
Básně v knize Smrt kmotřička:
  1. I. Bůh ví, kam se ta ranní mlha dnes poděla?
  2. II. Luh života stále neděste
  3. III. Před léty, Smrti, před léty
  4. IV. „Aj, kmotra, jak Vás to vidím ušlou dnes!
  5. V. MOTIV DĚTSKÝ.
  6. VI. Smrtničko, milá kmotřičko,
  7. VIl. Prosím Vás, Smrti, kmotřičko milá,
  8. VIIl. VOX HUMANA.
  9. IX. VOX COELESTIS.
  10. X. Hrst prachu, kostí dědů zavážu
  11. XI. Buření byť jen zarostl,
  12. XII. Ach táto, tatíčku, včera jsem poznal Vás,
  13. XIII. U cesty kvete mi vratiče keř.
  14. XIV. Má zkušená bábo – budiž Vám lehka zem! –
  15. XV. UMÍRÁČEK.
  16. XVI. HRANA.
  17. XVII. Jdem v družném hovoru, šer tlumí sdílné hlasy.
  18. XVIII. Jde domů v podvečer a hlavu kloní v smutku.
  19. XIX. V žluť západu den nad modrým jde lesem.
  20. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene.
  21. XXI. Podrostek smrčí na paseči slunné
  22. XXII. Den jarní k západu, stín hor se v údol kloní.
  23. XXIII. Zjihlá role roztouženě
  24. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen,
  25. XXV. Vždyť uleví ta bolest rozluky,
  26. XXVI. Mně mlhavá pohádka světle
  27. XXVII. CANON TŘÍHLASOVÝ
  28. XXVIII. „Kmotřičko, kmetičko, výkladu pomněte:
  29. XXIX. Kmocháčku, mně pantáta Život umřel.
  30. XXX. SMRT KMOTŘIČKA NAD STARÝM OHMATANÝM KALENDÁŘEM.
  31. XXXI. TANEC SMRTI.
  32. XXXII. MISTR POPRAVČÍ, ŘEČENÝ ODRANÝ ŽIVOT.
  33. XXXlll. Ctná promiňte Smrti, ač v závrati
  34. XXXIV.
  35. XXXV. Výš cimenty, korbel, hubatky,
  36. XXXVI. Já soused Chmelka z Rozvody,
  37. XXXVII. PÍSEŇ VAGANTSKÁ.
  38. XXXVIII. Můj kantor Život do zlaté knihy
  39. XXXIX. Vám, co bdíte v Pánu, já hříšná Smrt,
  40. XL. Sní matička Věčnost zamlklá,
  41. XLI.
  42. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna,
  43. XLlII. „Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“
  44. XLIV. ... z mlh mrazný úděs mořem k lodi svistí.
  45. XLV. ČERNÉ HODINY
  46. XLVl. VOLÁNÍ POMOCNÉHO.
  47. XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne,
  48. XLVIII. Eremita v severu hvozdech temných,
  49. XLIX. Jest snivodechá noc, tma hvězdnatá a vlahá.
  50. L. Přes výmoly, strouhy blatnaté, po stezkách neschůdných,
  51. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty,
  52. LII. V NOCI, KDY OČEKÁVÁNA TŘÍŠŤ LEONIDŮV.
  53. LIII. Sklad – rozklad – sklad jde vlny proud
  54. LIV. Noc bílá tupého mrtva a hvězdných rozkvětů,
  55. LV. Jde advent dumavě šerý,
  56. LVI.
  57. LVII. V dum koutu stajeném se kaple mrtvých šeří,
  58. LVIII. Skráň na kraj bible kladu v bdění mdlobě –
  59. LIX. Tlí ve mně pekelných žaltářů hrůza,
  60. LX. Ten věrný zrak, ten věrný zrak
  61. LXl. Bílá paní, Bílá paní
  62. LXII.
  63. LXIII. Kruh družných přátel kolem Lazara si na výzvědy sedl,
  64. LXIV. HROBOVÉ SE OTEVÍRALI...
  65. LXV. Na modrém nebi plno oblaků –
  66. LXVI. Lesy, lesy – vlny moře
  67. LXVII. Stín v stínu kříže v hrobě,
  68. LXVIII. Na hřbitově pod kostelem
  69. LXIX. Kdyby Pán Bůh dal, bych znal onu noc,
  70. LXX. Na květnou neděli
  71. LXXI. Sen noci nad temnými lesy
  72. LXXII. Jde bledá Škytka od moře.
  73. LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí.
  74. LXXIV. Smrtonoško, Velkonočko,
  75. LXXV. Jest jitro s provoda. Den nad ovlhlé lesy