XXXVI. Já soused Chmelka z Rozvody,

František Leubner

XXXVI.
Já soused Chmelka z Rozvody, Já soused Chmelka z Rozvody,
 mám v noci málo spaní, jda do hospody z hospody, kde šenkýř hned se klaní: 70 I vítejte nám, sousede, Vy rozšafný jste host! Kdo ženy s sebou nevede, ať pije na tu ctnost! Jest žena milá po čepení a kdy se v rakvi stěhuje, – kdo moudrý, dbá, kde chmel se pění, a pivo čepuje. Kam žízeň ráčí, tam si kráčí a pinty pěstuje. Což, beze jha mám mužný vaz, já mládenec jsem plechý! Čí hřích, že máz a holba zas má život krátkodechý? Ač dopřávám a nezazlím, hoch pannu líbá-li, sám s korbelem se nemazlím, – kdo hrá si, zahálí. Prý smutná duše kosti suší, prá vyzkoumané přísloví, toť vlažím kosti v radost duši, jak deštík májový. Kdo žízní v trudu, 71 v dnů svých bludu je blázen syrový. Mne žena domů nehoní, když vtip mi jazyk solí, – ký ďas mně vstříc se kaboní, přec ženská v pozástolí! Když krčmářka mi dolívá k dnu sklenku dopitou, ta za stolem jen zakývá, má křídu dvojitou, ač jí ni babky dlužen nejsem, – hrou v dlaních kostky přesívá, pak vymkne korbel z ruky: „Dej sem!“ a slivky dolívá... Br! Patok doušek! Pod fěrtoušek Smrt výsměch zakrývá – – Bych neviděl té babizny,babizny (jak s kopou dětí vdovci, mám pít snad odvar divizny, noc dřepě na kamnovci?)kamnovci?), z úst chuchval kouře vypustím, a pukám do dýmky, jak v pekle ďas vzduch zahustím, kdy smaží topínky. 72 Zas bába slotná dýchavičně se dáví kašle záduchou, zrak bílý zvrací náměsičně, – ven, ven s tou staruchou! S ní tápám domů... U sta hromů, muž báby posluchou!
Básně v knize Smrt kmotřička:
  1. I. Bůh ví, kam se ta ranní mlha dnes poděla?
  2. II. Luh života stále neděste
  3. III. Před léty, Smrti, před léty
  4. IV. „Aj, kmotra, jak Vás to vidím ušlou dnes!
  5. V. MOTIV DĚTSKÝ.
  6. VI. Smrtničko, milá kmotřičko,
  7. VIl. Prosím Vás, Smrti, kmotřičko milá,
  8. VIIl. VOX HUMANA.
  9. IX. VOX COELESTIS.
  10. X. Hrst prachu, kostí dědů zavážu
  11. XI. Buření byť jen zarostl,
  12. XII. Ach táto, tatíčku, včera jsem poznal Vás,
  13. XIII. U cesty kvete mi vratiče keř.
  14. XIV. Má zkušená bábo – budiž Vám lehka zem! –
  15. XV. UMÍRÁČEK.
  16. XVI. HRANA.
  17. XVII. Jdem v družném hovoru, šer tlumí sdílné hlasy.
  18. XVIII. Jde domů v podvečer a hlavu kloní v smutku.
  19. XIX. V žluť západu den nad modrým jde lesem.
  20. XX. Blesk rozčísnul ten dub až do kořene.
  21. XXI. Podrostek smrčí na paseči slunné
  22. XXII. Den jarní k západu, stín hor se v údol kloní.
  23. XXIII. Zjihlá role roztouženě
  24. XXIV. Pochvatem jaro odváto, luh pokosen,
  25. XXV. Vždyť uleví ta bolest rozluky,
  26. XXVI. Mně mlhavá pohádka světle
  27. XXVII. CANON TŘÍHLASOVÝ
  28. XXVIII. „Kmotřičko, kmetičko, výkladu pomněte:
  29. XXIX. Kmocháčku, mně pantáta Život umřel.
  30. XXX. SMRT KMOTŘIČKA NAD STARÝM OHMATANÝM KALENDÁŘEM.
  31. XXXI. TANEC SMRTI.
  32. XXXII. MISTR POPRAVČÍ, ŘEČENÝ ODRANÝ ŽIVOT.
  33. XXXlll. Ctná promiňte Smrti, ač v závrati
  34. XXXIV.
  35. XXXV. Výš cimenty, korbel, hubatky,
  36. XXXVI. Já soused Chmelka z Rozvody,
  37. XXXVII. PÍSEŇ VAGANTSKÁ.
  38. XXXVIII. Můj kantor Život do zlaté knihy
  39. XXXIX. Vám, co bdíte v Pánu, já hříšná Smrt,
  40. XL. Sní matička Věčnost zamlklá,
  41. XLI.
  42. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna,
  43. XLlII. „Pryč, Slepá Bábo, do kouta!“
  44. XLIV. ... z mlh mrazný úděs mořem k lodi svistí.
  45. XLV. ČERNÉ HODINY
  46. XLVl. VOLÁNÍ POMOCNÉHO.
  47. XLVII. Smrt kmotra kde koho prý natáhne,
  48. XLVIII. Eremita v severu hvozdech temných,
  49. XLIX. Jest snivodechá noc, tma hvězdnatá a vlahá.
  50. L. Přes výmoly, strouhy blatnaté, po stezkách neschůdných,
  51. LI. Mé prkno umrlčí neklaď si do cesty,
  52. LII. V NOCI, KDY OČEKÁVÁNA TŘÍŠŤ LEONIDŮV.
  53. LIII. Sklad – rozklad – sklad jde vlny proud
  54. LIV. Noc bílá tupého mrtva a hvězdných rozkvětů,
  55. LV. Jde advent dumavě šerý,
  56. LVI.
  57. LVII. V dum koutu stajeném se kaple mrtvých šeří,
  58. LVIII. Skráň na kraj bible kladu v bdění mdlobě –
  59. LIX. Tlí ve mně pekelných žaltářů hrůza,
  60. LX. Ten věrný zrak, ten věrný zrak
  61. LXl. Bílá paní, Bílá paní
  62. LXII.
  63. LXIII. Kruh družných přátel kolem Lazara si na výzvědy sedl,
  64. LXIV. HROBOVÉ SE OTEVÍRALI...
  65. LXV. Na modrém nebi plno oblaků –
  66. LXVI. Lesy, lesy – vlny moře
  67. LXVII. Stín v stínu kříže v hrobě,
  68. LXVIII. Na hřbitově pod kostelem
  69. LXIX. Kdyby Pán Bůh dal, bych znal onu noc,
  70. LXX. Na květnou neděli
  71. LXXI. Sen noci nad temnými lesy
  72. LXXII. Jde bledá Škytka od moře.
  73. LXXlll. Rovina nehnutých vod, kam dohlédne oko zamlhlou dálí.
  74. LXXIV. Smrtonoško, Velkonočko,
  75. LXXV. Jest jitro s provoda. Den nad ovlhlé lesy