LÁSKA V BĚLOSTI POUPAT.

Karel Červinka

LÁSKA V BĚLOSTI POUPAT.
V pozdním jaře kdys, když v hlavu začla stoupat sladká závrať lásky, s nebe modrých pláten světlo crčelo na puky prvých poupat, já se sebe ptal: „Jež přišla’s, kdo jsi?“ zmaten. Třešně kvetly už a nekonečné bělo, nekonečná vůně jemně táhla vzduchem, světlo, světlo, světlo v bělost tu se střelo, všecko jásalo a plálo jara vzruchem. Já se sebe ptal: „Jež přišla’s, kdo jsi?“ Prudce lokty bílými mne objala’s, já koupat zřel tvůj bílý šat se ve světle, já ruce zmaten jsem ti chyt’, já zatoužil se vloupat do tvých bílých snů, je rozvlnit až k muce a v tvém srdci spát pod puky prvých poupat... 104

Kniha Slunce v mlhách (1901)
Autor Karel Červinka