MYŠLÉNKA O POLEDNÁCH ŽIVOTA.

Karel Červinka

MYŠLÉNKA O POLEDNÁCH ŽIVOTA.
Ó, ještě paprsky sálá to teplými, v klasy se opírá záblesky žhavými, ale už přece jen tiše a tlumeně ve sny mi zavála vůně mdlá jeseně. Přicházet cítím ji v hrudi své hluboce! Nadarmo na slunci dozrává ovoce, melouny žloutnou a slívy už černají, – stíny mi do duše potají stékají. Předtuch těch bolest’ už v sobě snad nezlomím: bude to zachvívat celým mým vědomím, nadarmo říkám: „vždyť žití to poledne!“ onen stín zřím-li vždy, kam jen zrak pohlédne. V odvetu dosud ač mávám svým kladivem, předtucha chytá mě v zachvění tesklivém, nejlepší síly tou slabostí utrácím, nejdu v před, zdá se mi, že se už navracím... 117

Kniha Slunce v mlhách (1901)
Autor Karel Červinka