Ó nezhrdejte oněmi již po zemi se plazí(J7f)
tím smíchem každý z vás jim ocel v prsa vrazí(J6f)
Nemohli žít jak vy pro vše ideje smělé(J6f)
když známka poroby jim vryta byla v čele(J6f)
a k hroudě pro skyvu když byli připoutáni(J6f)
Když postrádají laur snad měli trn kol skrání(J6f)
Ó nezhrdejte jimi Snad dost měli síly(J6f)
leč pouta bídy dojít nedala jim k cíli(J6f)
Čas letěl kolem nich těch tknul se sotva pout(J6m)
v nichž bědní nemohli ni rukou svojí hnout(J6m)
Tak mnohý snad že z nich měl ve svém srdci růže(J6f)
leč osud nepřízniv jej v zlobě přitisk úže(J6f)
k holému úskalí na kterémž bída dlí(J6m)
a růže rozkvetše opadly uvadly(J6m)
Co bylo nadějí když v plném květu stály(J6f)
Leč teď jen trny z nich to srdce rvou a pálí(J6f)
Tak mnohý myšlének měl jiskry ve své lebi(J6f)
jež mohly projít tmou a zazářit až v nebi(J6f)
však kruhem poroby měl hrdé čelo spjato(J6f)
Co platno bylo mu že kruh ten ryzí zlato(J6f)
když se mu hrany žhavé v skráň a čelo ryly(J6f)
Vždyť bijíce v kruh ten jej jiskry rozžhavily(J6f)
Kam mohli dospěti těch nebýt pout(J5m)
Však v poutech nemohli svým křídlem hnout(J5m)
Ó nesmějte se jim vždyť mohli též plát žárem(J6f)
Ó věřte mnohý z nich v těch poutech zrodilý(J6m)
až rakev přikryjou bezcenným žití cárem(J6f)
v té rakvi nesmírnou bolestí zakvílí(J6m)
Ó nesmějte se těm kdož mřeli nepoznáni(J6f)
když postrádali laur snad měli trn kol skrání(J6f)
Vždyť teprv mrtvé je když kladli ve rakev(J6m)
tu sňali pouta s nich pod nimi byla krev(J6m)