SKÁLY STRÁŽKYNĚ.

Irma Geisslová

Z roucha černých borů jak antická žena zvedá hladká skála prsa obnažená, hrom jí do nich bije, až z nich skučí vzdechy – přec se nevzchopí a neopustí Čechy. Snad že ví, byť v rájích všeho světa žila, hodnějšího lidu že by nestřežila, lidu – při všech chybách netknutého v jádru, jenž byl nosil víru jako skála v ňadru! Jehož dějův odlesk ještě po staletí vztekem plní škůdce, nadšením zrak dětí, svitem hvězdy jitřní prostupuje bludem jako bílý kalich na praporci rudém... Lépe než mi sami snad to vědí skály, jaké v českém citu perly blýskávaly, a v něm dosud leží – zaházeny rmutem – že by kámen plakal v osudu tom krutém... Chraňte nás – ó skály, hvozdy, hory naše! snad že bludy od nás odletí kdys plaše, ne-li – co jsou lidé v světoborném zmatku!? – zůstaňte nám státi aspoň pro památku!

Patří do shluku

národ, volnost, prapor, vítězství, český, vlast, svoboda, dějiny, heslo, bojovník

1085. báseň z celkových 1358

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DVĚ BÁSNĚ POLITICKÉ. (Bohdan Kaminský)
  2. IX. Kdo ve snách žil a nikdy nebyl zbuzen, (Jaroslav Martinec)
  3. VIII. Ó nezhrdejte oněmi, již po zemi se plazí; – (Matěj Anastazia Šimáček)
  4. Satanský dar. (Svatopluk Čech)
  5. ČESKÉMU DÁVNOVĚKU. (Eliška Krásnohorská)
  6. None (František Serafínský Procházka)
  7. Vznešená idea. (Emanuel Züngel)
  8. BUDITELŮM (Viktor Dyk)
  9. Kov drahý v země hlubinách (Jiljí Vratislav Jahn)
  10. Květnové meditace z roku 1887. (František Serafínský Procházka)