Horský mlýn.

Matěj Anastazia Šimáček

Horský mlýn.
Pro sedm vesnic mlýnec jediný, však věru druhého zde netřeba pro řídké zrno horské chudiny, jíž oves stačí také na chleba. Jak kolo hned se točí prudčeji, když horalek se blíží pestrý tlum, jež skloní se, než vejdou, k ručeji a dlaní zvednou křišťál vody k rtům. Pak s mlynářkou se shodnou potají, též mlynářský se někdy přitočí, a co se matky spolu smlouvají, on dcerkám zahledí se do očí. Tak vesele ten klapot v letě zní, i šumot vody, mlečů zpěv a smích, než naděješ se, přijde poslední, – a s ním – již první padne v hory sníh. Až v jeho běli kraj se bude skvít, na mlýnské kolo Bída sedne si, ty zapsat si – již neměli co mlít... K nim do vsí rozletí se za lesy. – 45

Kniha Z kroniky chudých (1885)
Autor Matěj Anastazia Šimáček