Horský mlýn.

Matěj Anastazia Šimáček

Horský mlýn.
Pro sedm vesnic mlýnec jediný, však věru druhého zde netřeba pro řídké zrno horské chudiny, jíž oves stačí také na chleba. Jak kolo hned se točí prudčeji, když horalek se blíží pestrý tlum, jež skloní se, než vejdou, k ručeji a dlaní zvednou křišťál vody k rtům. Pak s mlynářkou se shodnou potají, též mlynářský se někdy přitočí, a co se matky spolu smlouvají, on dcerkám zahledí se do očí. Tak vesele ten klapot v letě zní, i šumot vody, mlečů zpěv a smích, než naděješ se, přijde poslední, – a s ním – již první padne v hory sníh. Až v jeho běli kraj se bude skvít, na mlýnské kolo Bída sedne si, ty zapsat si – již neměli co mlít... K nim do vsí rozletí se za lesy. – 45
Básně v knize Z kroniky chudých:
  1. Kde v pláni sněhové před tichou vískou
  2. I. To nebyl boží hněv, to byla láska boží,
  3. II. Jest práce povinnost’, jež z tvorů činí lidi,
  4. III. Jest život studnicí, z níž vážit musí každý
  5. IV. Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,
  6. V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli
  7. VI. Má každá práce třeba spočinutí,
  8. VII. K veliké práci velké lásky třeba,
  9. VIII. Ó nezhrdejte oněmi, již po zemi se plazí; –
  10. Krajina.
  11. Chata.
  12. V baráku.
  13. Smutnou cestou.
  14. Anna.
  15. Duše děcka.
  16. Horský mlýn.
  17. O štědrý večer.
  18. Nevěrnice.
  19. NÁVRAT.
  20. Růže s poupátkem.
  21. Havíř.
  22. Z dílny.
  23. Přiznání.
  24. V lomech.
  25. Na sbořeništi.
  26. Bez hnízda.
  27. STESK.
  28. Úředník.
  29. HOCH.
  30. Hlídač strojů.
  31. Popelář.
  32. Chudým lidem.