I. To nebyl boží hněv, to byla láska boží,

Matěj Anastazia Šimáček

I.
To nebyl boží hněv, to byla láska boží, To nebyl boží hněv, to byla láska boží,
 když cestou trnitou a plnou hloží archanděl Adama hnal od bran ráje. Tou cestou Bůh mu zjevil světa taje a lásku ženy o dar práce zmnožil, by člověk též ten božský pocit prožil, kdy tvůrčí síla v dílo krásy taje. Bůh z člověka tím darem činil syna, vždyť tvůrcem stal se jímjím, kdos dřív byl tvor. V té chvíli pad’ též z ruky Hospodina meč záhuby jak rudý meteór. Ta zbraň, jíž lidstvo mohl shladit z trestu, na věky v bezdno propasti se ztrácí. – A Bůh děl Adamovi vstoupiv v cestu: – Vždy v době hněvu ukaž ku své práci! – A sílu v paži, v duši světlo krásy, stav v době potopy si koráb spásy. Jet’ práce řebřík, – pevně stav naň nohu, jenž z prachu země vede ke mně – k Bohu! 11
Básně v knize Z kroniky chudých:
  1. Kde v pláni sněhové před tichou vískou
  2. I. To nebyl boží hněv, to byla láska boží,
  3. II. Jest práce povinnost’, jež z tvorů činí lidi,
  4. III. Jest život studnicí, z níž vážit musí každý
  5. IV. Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,
  6. V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli
  7. VI. Má každá práce třeba spočinutí,
  8. VII. K veliké práci velké lásky třeba,
  9. VIII. Ó nezhrdejte oněmi, již po zemi se plazí; –
  10. Krajina.
  11. Chata.
  12. V baráku.
  13. Smutnou cestou.
  14. Anna.
  15. Duše děcka.
  16. Horský mlýn.
  17. O štědrý večer.
  18. Nevěrnice.
  19. NÁVRAT.
  20. Růže s poupátkem.
  21. Havíř.
  22. Z dílny.
  23. Přiznání.
  24. V lomech.
  25. Na sbořeništi.
  26. Bez hnízda.
  27. STESK.
  28. Úředník.
  29. HOCH.
  30. Hlídač strojů.
  31. Popelář.
  32. Chudým lidem.