Havíř.

Matěj Anastazia Šimáček

Havíř.
Vstříc otci šly, až půjde z práce domů. Již soumrak klesl na koruny stromů, nach červánků pad’ v okna nízké chaty. Vzduch blahem syt a vůní rozehřátý svým teplem šlehá v skráně ženě mladé. Ta obě ruce nad oči si klade a hledí v dál a touhou ňadro dme se, jak její děti ztrácejí se v lese. Tam v teplá hnízda ulehají ptáci, tam najdou otce, jak se domů vrací. Jen spěšte robátka! Již druhy nalezáte, již v jeden dav vám tísní hlavinky se zlaté, v nich jediný sen sídlí, jedna touha dýchá! – – Dnes dlouho nutno jít; – jet’ cesta nějak tichá. – I děti umlkly; již skorem došly k dolu: „Tam tatíčkové jsou – tam rozmlouvají spolu!“ – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – A hlouček běží k nim; – leč náhle ustal v spěchu. Ti muži stáli tam, jak neměli by dechu, jak v bledých lících by strnula lidstva bída. 57 Ten hlouček dělníků tam život bratra hlídá, jenž prchající krev mozolnou chytá dlaní a klade, by ji hřál, na stydnoucí svou skráni, jak chtěl by prchající život zadržeti než k modlitbě sem kleknou jeho děti. – – 58
Básně v knize Z kroniky chudých:
  1. Kde v pláni sněhové před tichou vískou
  2. I. To nebyl boží hněv, to byla láska boží,
  3. II. Jest práce povinnost’, jež z tvorů činí lidi,
  4. III. Jest život studnicí, z níž vážit musí každý
  5. IV. Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,
  6. V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli
  7. VI. Má každá práce třeba spočinutí,
  8. VII. K veliké práci velké lásky třeba,
  9. VIII. Ó nezhrdejte oněmi, již po zemi se plazí; –
  10. Krajina.
  11. Chata.
  12. V baráku.
  13. Smutnou cestou.
  14. Anna.
  15. Duše děcka.
  16. Horský mlýn.
  17. O štědrý večer.
  18. Nevěrnice.
  19. NÁVRAT.
  20. Růže s poupátkem.
  21. Havíř.
  22. Z dílny.
  23. Přiznání.
  24. V lomech.
  25. Na sbořeništi.
  26. Bez hnízda.
  27. STESK.
  28. Úředník.
  29. HOCH.
  30. Hlídač strojů.
  31. Popelář.
  32. Chudým lidem.