V lomech.

Matěj Anastazia Šimáček

V lomech.
Živo v pustém lomu. Sterých kladiv špice stále vzdorně buší v porfyrové tepny, bleskem zryté líce, jak by proniknouti chtěly k srdci, duši žulové té lvice. Nad lomem bor snivý. V lese spějí ptáci, paprsk na kamení. Ticho mrtvé kolem. Jenom lamač k práci přikován je poutem, z něhož spásy není, leč – ač dokrvácí. První ptáče jara z rýh zde vodu pije; – v bouřlivé pak době skřivan se zde choulí, orel se zde kryje. – Dole před chatrčí z lesních kvítků robě chudý vínek vije. Náhle rachot s hůry. Mračno prachu celé skalní halí stěny – hrůzou vzkřiklo děcko – lom pak s hůry stmělé k jeho nožkám vrhá kámen zruměněný krví – živitele. 64
Básně v knize Z kroniky chudých:
  1. Kde v pláni sněhové před tichou vískou
  2. I. To nebyl boží hněv, to byla láska boží,
  3. II. Jest práce povinnost’, jež z tvorů činí lidi,
  4. III. Jest život studnicí, z níž vážit musí každý
  5. IV. Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,
  6. V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli
  7. VI. Má každá práce třeba spočinutí,
  8. VII. K veliké práci velké lásky třeba,
  9. VIII. Ó nezhrdejte oněmi, již po zemi se plazí; –
  10. Krajina.
  11. Chata.
  12. V baráku.
  13. Smutnou cestou.
  14. Anna.
  15. Duše děcka.
  16. Horský mlýn.
  17. O štědrý večer.
  18. Nevěrnice.
  19. NÁVRAT.
  20. Růže s poupátkem.
  21. Havíř.
  22. Z dílny.
  23. Přiznání.
  24. V lomech.
  25. Na sbořeništi.
  26. Bez hnízda.
  27. STESK.
  28. Úředník.
  29. HOCH.
  30. Hlídač strojů.
  31. Popelář.
  32. Chudým lidem.