VII. K veliké práci velké lásky třeba,

Matěj Anastazia Šimáček

VII.
K veliké práci velké lásky třeba,
K veliké práci velké lásky třeba,
tu nespokojíš prostou chutí chleba; kde velké city v šero doby planou, tam nutno plápol živit nebes manou.
Ať umění zář do dlaně ti svítí, ať mramor vědy tvoji cestu značí, ku velké práci pouze láska nítí. K velkému činu také vášeň stačí. Ať nadšení pro lidstvo nebo Boha meč síly ducha tobě v dlaně vtiská, v dobytou pevnost’ stoupne tvoje noha, jen láska k ženě-li v tvé činy tryská. Svou něhou, která zas ty rány hojí, jež tvůrčí jiskra zasadila v prsa, jež jest jak slunce ve velkosti svojí, v němž roste to, co v záři luny krsá. Nechť k nesmrtelnosti dal Bůh ti věna, kov myšlének jen tehda zostříš v hroty, kdy plamen lásky své dá k tomu žena. Svou Collonu mít musil Buonarotti. 20