O štědrý večer.

Matěj Anastazia Šimáček

O štědrý večer.
Skorem po kolena sněhu na silnici, dál se sněží stále, ve dne v noci. Tatík na trakaři veze borovici, a hoch kluše podle, sotva stačí otci. „Co s tou borovicí počnou v zámku děti?“ „„Z večera dnes budou na ni pohlížeti, ověnčena bude pentlemi a květy, jab’ky zlacenými, hračkami a trety. Bude pláti celá ve stříbrné záři, bude těšit dětství, rozpomínat stáří.““ „U nás v chalupě též budou hračky zlaté?“ „„Vše, co třpytné, skvělé, jest jen pro bohaté.““ Hoch se zamlčel a klusal dále v sněhu, časem jenom slzu setřel s tváře v běhu. – – – – – – – – – – – – – – – – – – V zámku světlo plálo z vánočního stromku; tam byl ples a smích, leč ticho bylo v domku. V síňce prachudičké otec na lavici podle zvyku used u studených kamen, a hoch hladov vzal kus chleba na polici; leč chléb zmrzlý byl a – tvrdý jako kámen. – – Otec trpce pravil, v očích plno stínu: „„Teď zas, synku, vidíš, co je pro chudinu.““ 46