V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli

Matěj Anastazia Šimáček

V.
Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli
 a jistou vůdkyní k svatému lidstva cíli, jak zákon věků velí; ji máme milovat a k smrti věrni býti, a vše jí v oběť dát, co srdce v běh nám nítí, i slabý život celý. A blažen, kdo k té družce lne svou celou duší, s ní svazku velebí a v spojení tom tuší vždy nebes mocnou vůli, kdo v snění, ve bdění jen s ní vždy obírá se, a jehož obdiv k ní a k její pro něj kráse má věčnou stálost’ žuly. Kdo k práci připoután však, k níž jen odpor cítí, kdo k jiné láskou vře svou nesmí opustiti, dle svaté vůle boží: Když k práci zasedá, vždy cítí muka hrozná, když v obět’ dá jí vše a srdce rve, vždy pozná, že pouze – cizoloží. 17
Básně v knize Z kroniky chudých:
  1. Kde v pláni sněhové před tichou vískou
  2. I. To nebyl boží hněv, to byla láska boží,
  3. II. Jest práce povinnost’, jež z tvorů činí lidi,
  4. III. Jest život studnicí, z níž vážit musí každý
  5. IV. Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,
  6. V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli
  7. VI. Má každá práce třeba spočinutí,
  8. VII. K veliké práci velké lásky třeba,
  9. VIII. Ó nezhrdejte oněmi, již po zemi se plazí; –
  10. Krajina.
  11. Chata.
  12. V baráku.
  13. Smutnou cestou.
  14. Anna.
  15. Duše děcka.
  16. Horský mlýn.
  17. O štědrý večer.
  18. Nevěrnice.
  19. NÁVRAT.
  20. Růže s poupátkem.
  21. Havíř.
  22. Z dílny.
  23. Přiznání.
  24. V lomech.
  25. Na sbořeništi.
  26. Bez hnízda.
  27. STESK.
  28. Úředník.
  29. HOCH.
  30. Hlídač strojů.
  31. Popelář.
  32. Chudým lidem.