V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli

Matěj Anastazia Šimáček

Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli a jistou vůdkyní k svatému lidstva cíli, jak zákon věků velí; ji máme milovat a k smrti věrni býti, a vše jí v oběť dát, co srdce v běh nám nítí, i slabý život celý. A blažen, kdo k té družce lne svou celou duší, s ní svazku velebí a v spojení tom tuší vždy nebes mocnou vůli, kdo v snění, ve bdění jen s ní vždy obírá se, a jehož obdiv k ní a k její pro něj kráse má věčnou stálost’ žuly. Kdo k práci připoután však, k níž jen odpor cítí, kdo k jiné láskou vře svou nesmí opustiti, dle svaté vůle boží: Když k práci zasedá, vždy cítí muka hrozná, když v obět’ dá jí vše a srdce rve, vždy pozná, že pouze – cizoloží.

Patří do shluku

jmeniny, přání, vděčnost, blažit, vděčný, požehnání, toba, hojnost, přát, vroucí

1003. báseň z celkových 1413

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VYROVNÁNÍ. (Josef Lukavský)
  2. Kázeň v lásce, zákon pro hlupáka... (Adolf Heyduk)
  3. Jeť odvěký trud... (Augustin Eugen Mužík)
  4. II. Drahý otče! (Herma Pilbauerová)
  5. ŽIVOT. (Eliška Krásnohorská)
  6. Přítel. (Václav Jaromír Picek)
  7. Láska manželská. (Šebestián Hněvkovský)
  8. 21. Ctnostmi se a láskou skvíte (Josef Uhlíř)
  9. Žij! (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. VI. Tak nekonečně, drahá, nekonečně (Adolf Heyduk)