VI. Má každá práce třeba spočinutí,

Matěj Anastazia Šimáček

VI.
Má každá práce třeba spočinutí, Má každá práce třeba spočinutí,
 po vedru znoje třeba chladu lásky! – vše v srdci volá, žene, bouří, nutí dlaň dlaní stisknouti, neb dítek hladit vlásky. A v srdce vnímavé vlít víno citu, jež vykvasilo v teplém sklepě dílny, číš srdce svého nastavit zas třpytu, jejž pro tu chvíli chystal přítel sdílný. A blažen, pro cit svůj kdo má hruď ženy, kdo polibkem můž’ vlít jej v její duši a stišit příboj prací rozpěněný a zapomnít, co tísní jej a kruší. Jest práci sestrou svatá láska pravá, jdou spolu s tebou přes propasti meze, a na klín lásky poklesne tvá hlava, když únavou se s ňader práce sveze. A s úsměvem a klidně neumírá, kdo jednu jen tisk’ v životě svém vřele; ta chudá jesti leb, kam láska jen se vtírá, a chudé srdce to, jež práce plní cele. 18 V let k nebi třeba dvojí peruť míti: Bez práce láska vždy chlad země cítí, a zima zlatých dolů v domě jesti, kde práce náhradou – za všechno štěstí. 19
Básně v knize Z kroniky chudých:
  1. Kde v pláni sněhové před tichou vískou
  2. I. To nebyl boží hněv, to byla láska boží,
  3. II. Jest práce povinnost’, jež z tvorů činí lidi,
  4. III. Jest život studnicí, z níž vážit musí každý
  5. IV. Blah, kolej vlastní kdo ryl na své cestě,
  6. V. Má práce družkou být, jak děl jsem, k skonu chvíli
  7. VI. Má každá práce třeba spočinutí,
  8. VII. K veliké práci velké lásky třeba,
  9. VIII. Ó nezhrdejte oněmi, již po zemi se plazí; –
  10. Krajina.
  11. Chata.
  12. V baráku.
  13. Smutnou cestou.
  14. Anna.
  15. Duše děcka.
  16. Horský mlýn.
  17. O štědrý večer.
  18. Nevěrnice.
  19. NÁVRAT.
  20. Růže s poupátkem.
  21. Havíř.
  22. Z dílny.
  23. Přiznání.
  24. V lomech.
  25. Na sbořeništi.
  26. Bez hnízda.
  27. STESK.
  28. Úředník.
  29. HOCH.
  30. Hlídač strojů.
  31. Popelář.
  32. Chudým lidem.