V lůně bukoviny.
Ó, jak je krásně v bukovém lese
v náladě směvné jasného léta!
Nad hlavou zář kdy slunka se třese,
rozkoší čistou nitro tu dme se,
myšlénka z prsou nad světy vzlétá!
Stařičké buky s mechatou hrudí
snivě tu šepcí nad vlhkou zemí,
píseň tu sama v srdci se zbudí,
uhasne všecko, mysl co trudí,
radosť se ozve strunami všemi!
Na vlnách vůně, světla a tepla
háj kdy se chvěje v dřímavé tiši –
39
místa tu není, záře kde neplá,
v mechu, ni v listí, které si sepla
do skráně snítka v závratné výši...
Všudy si hrají stínové zlatí,
všudy jen sladko jásají ptáci –
a tam, kde v listech safíru hlatí
v zářící dálku nebe se tratí –
tam i tvé písně paprsk se ztrácí!