V lůně bukoviny.

Alois Škampa

V lůně bukoviny.
Ó, jak je krásně v bukovém lese v náladě směvné jasného léta! Nad hlavou zář kdy slunka se třese, rozkoší čistou nitro tu dme se, myšlénka z prsou nad světy vzlétá! Stařičké buky s mechatou hrudí snivě tu šepcí nad vlhkou zemí, píseň tu sama v srdci se zbudí, uhasne všecko, mysl co trudí, radosť se ozve strunami všemi! Na vlnách vůně, světla a tepla háj kdy se chvěje v dřímavé tiši – 39 místa tu není, záře kde neplá, v mechu, ni v listí, které si sepla do skráně snítka v závratné výši... Všudy si hrají stínové zlatí, všudy jen sladko jásají ptáci – a tam, kde v listech safíru hlatí v zářící dálku nebe se tratí – tam i tvé písně paprsk se ztrácí!