Lesní cestou.

Alois Škampa

Lesní cestou.
Kdy z jitra dnes pod stinným stál jsem bukem – dva jezdci v stromech náhle kmitli se mi! Na širé stezce lehkých podkov hlukem 76 trysk ořů jich po tvrdé zvonil zemi – a v mžik juž na to krásná, mladá paní v čarovných lící svěžím zardívání kol s chotěm svým se mihla alejemi... Vstříc kývala jim tmavá sosen brána. A blíž a blíž se nesli k stěně hvozdů, jak párek plachých, jásajících drozdů, až v modré páře jesenního rána mi znikli posléz rychlých ořů během... A stezka před mnou byla posypána jich koní pěnou, jako bílým sněhem.