Věnování.

Alois Škampa

Věnování.
Když vídal jsem vždy v roli vseto plát nádherně tvé babí leto – jak jsem si přál, ó, podletí, bych jednou aspoň z jeho nití směl do svých snů tě přikouzliti, než krása tvá mi odletí! Já toužil, by i v mé plál knize týž zlata svit, jenž ze tvé příze mi v nivě hrál tam pod nohou... A proto psal jsem ve dnech září vše verše tyto – ve tvé záři – a pod tvou modrou oblohou!