Řeřáby.

Alois Škampa

Řeřáby.
Když lesů bledne kadeř tmavá a list za listem oprchává juž se hlav jeho dětí všech; když břízy, jilmy, habry šumí a všecky jejich sny a dumy zní v jeden dlouhý, smutný vzdech: Strom jeden přec znám, v jitřní mlze jenž nevyroní nad tím slze a klidně umí žal svůj nést! 84 Tím, v hoři druhých světlým zjevem, jichž listy šepcí vždycky zpěvem, jsou – řeřáby u lesních cest! Ty v čas, kdy drozd juž nezazpívá, a stezka v háj se chmůrou stmívá, svým košem, plným rubínů, jak lampy ještě nad ní stojí, a zírajíce v lesa chvojí – nám svítí v jeho hlubinu!