V jižním dechu.

Alois Škampa

V jižním dechu.
Už zas ty jarní větry šumí, zas přes lesy a mhavé chlumy jich radosť se k nám rozlétla, a potokem zas v každé sluji vrb utrhané snítky plují, jimž touha snů již odkvetla! Tam sněhu pláč zní ručejemi, zde s nebes výše sprchá k zemi zas proudem teplý slunce svit, a v pláních podél bílé řeky niv zarosených atlas měkký, se skví jak drahý chrysolith! 17 Vzduch kouzlem dýchá první vůně, háj ptáky vítá ve svém lůně, líc blahem plá jak plamenem, a ves náš bol a trud a zima juž pod tolika květy dřímá, že sotva na ni vzpomenem!