Zlatý sníh.

Alois Škampa

Zlatý sníh.
Ó jak jímá duši moji krása chvílí podzimních! Nyní ve snů květném roji píseň má ví dobu svoji, když z kadeří černých stromů padá dolů zlatý sníh! Ó, kdyby s nich na mou líci spad’ jen vloček jediný – já bych zíral v hvozd se tmící na ty větve v šeru spící a ty staré, drsné kmeny třebas celé hodiny! Já bych nadšen pod jich krovem zpíval jako cherubín nad bouřících mraků rovemrovem, 85 až v tom dešti rubínovém by též jedna krůpěj zlata skanula mi do hlubin!