Večer na pasece.

Alois Škampa

Večer na pasece.
Sním sám a sám na otevřené mýti. – Jiskřivě nad mnou zlaté hvězdy svítí, mráz ostře šlehá v růměn horkých lící, zrak blouznivě plá v dálku dřímající. Tam ve vsi dole zvolna světla hasnou – zde sosny tmí se nad závějí jasnou, a v roští nahém suchý list se chvěje jak slza stesku v řasách obličeje... 101 Mha stoupá k stromům, na snítky se věsíc. Teď vyplul nad ni zlatý, skvoucí měsíc a v záři jeho sluje nade břehem vzplál černý pařez ověnčený sněhem i za slují pláň nedozírná, holá! Noc snivá. Ticho. Ret se třese chladem, a démanty kol sníh – a na dně prsou tvých v tom tichu pouze umučeno hladem své touhy věčné, tvoje srdce volá...