U potoka.

Alois Škampa

U potoka.
S jedné strany svislé vrby tmavé, s druhé lísky na potoka kraji; na vodách, jež zlatí slunko žhavéžhavé, kachny bílé jako sníh si hrají. Na prsou hned čechrají si peří a zas ve proud hravě potápějí zobce zlaté, až se vlny čeří a jak stříbro hladinou se skvějí! Nad ně dolů stará dutá jíva rovna víle pohřížené v snění u vějíř své rozestírá listy: A v něm ukryt snítek pod zelení s hnízda svého lednáček se dívá na jich hru, a hnízda obraz čistý!