V chmurné noci.

Alois Škampa

V chmurné noci.
Za tiché, zimní noci skvělým polem z dveří své chýše rozhlédám se kolem. Kraj bezlunný přec odráží se v temně svých sněhů jasem, svými závějemi, vše kol je bílo od oblak až k zemi, a vzduch se svítí bledým šerem jemně... Sníh napadal až k záspi našich síní! Kol ploty zahrad stkví se stříbrem jíní, a čirá závěj leží za stodolou, kde nad příkop svou šerou hlavu z polou peň vazu tmavý sklání zádumčivě. Dál mlha hnědá na zaváté nivě se v tiši stále zachvívá a třese a jako přízrak v dálném zniká lese, jenž neurčitě na obzoru splývá. A tajemného srdci cos se skrývá v tom zmrtvělém a děsném tichu takém, kam s vysoka svým olověným zrakem se bezhvězdné a chmurné nebe dívá... 104