Jívy.

Alois Škampa

Jívy.
Jívy moje, jívy moje – jak teď u vás truchlivo je když vám v snítkách bílým mrazem svadlo hebké lupení! Sotva šeptl podzim lidem, že už čas je ke snění – vířivě a s němým klidem prší s vás juž listy na zem v zádumčivé jeseni. Tmavá kadeř vaše zřídla a ty snítky bezkvěté visí dolů jako křídla nemocného ptáčete! Teď, když dny se v noci krátí – také vám se zachce spáti a snad záhy hudba vaše zcela světu oněmí! Hle, ty listy, které prve plály na vás růžemi, zbavilo už jíní krve a teď šustí v chumli plaše pod mým krokem na zemi. Dávno z hnizd vám celé roje ptáků prchly v podzimi, a jen smutná píseň moje zastaví se pod nimi! 87