Poslední skvost.

Alois Škampa

Poslední skvost.
Mladinký javor mrazem ohlodán hle, truhlivě se chýlí nad kraj luhu. On sotva hoch – juž v posměch vichru dán, že výše vzrostl nad hlavy svých druhů! Nejkrasších listů hebkou ozdobu zlá jeseň juž mu sklála k zemi prvé, pak ve sněhu, jenž slét jim ku hrobuhrobu, tlum bratrů jich se zarděl barvou krve! A teď, i tyto kdy juž zasul sníh, sám holý peň jen k nebi zvedá rysy. Leč u výši, nad rakví ostatních – tři poslední jak zlaté hvězdy visí!