V nouzi o stín.

Alois Škampa

V nouzi o stín.
Mateří doušky karmínové trsy juž léto vtkalo nízké stráni v prsy, a chtivá dlaň kam na jich květy sáhne – roj mušek zlatých po výsluní táhne! Skráň rozpálenou těžké vedro mučí, neb kolmo na zem žhavé slunce sálá, že není, kde by noha v stínu stála, a horký vzduch kol třese se a bzučí, a ruchem šumí tisícerých hlasů; v něm s obou stran ve zlatém moři klasů zní polních cvrčků hudba neustálá! Hle, nad tvou hlavou v červencové kráse 54 zářící blankyt jasnem rozpíná se – a maně vznést se touží duše bodrá v tu čirou tůni svítícího modra, jež rozlita se stmívá nad obzorem a v parnu zas až blednout zdá se skorem. Sám, úvozem jde bludný zjev tvůj tíše, jenž s obou stran kol šikmo zvedá výše své bodláky a třezálky a kmíny a zrakům cloní výhled do krajiny. Víc nevidět, než zlaté krajky klasů, jež u pěšiny role vroubí nad ní, a bledý safír planoucího nebe zkad jako snové přeleletují tebe, v slunečném světle motýlkové ladní. A před tebou se křivá cesta točí a divným kouzlem vábí tvoje oči! Řeht ořů z polí, i zpěv ženců hlasný sem časem k tobě padne v úvoz jasný z neznámé dáli šumně zaléhaje a v jedno splývá s temnou hudbou kraje. Oh, jaké parno! Jdeš juž dobu dlouhou, zrak znavený juž s dětskou pátrá touhou po trošce stínu na vyhřáté cestě a krok tvůj travou zvolna směr si klestě dál maně spěje v světlých stopách jejích. Jen bílý prach spí všady na kolejích, a každý vánek jakby v mrtvu zmizel! Vše okolo je samý žár a záře, a horký pot, jenž roní se ti z tvářetváře, jak prchou kane na květoucí svízelsvízel, 55 jenž podle cesty s třezálkou se snoubí jak tříseň zlatá na hedvábném drnu. V tom šípek starý vějířem svých trnů tě vítá náhle pod své husté loubí... Ó, jak zde v chládku posedět si milo! Zde slunce posud rosu nevypilo a strání měkkých vlhká zeleň čistá ti ráda podá na svých prsou místa. Od bědných žárů tísnícího vedra. zde zotaví se zemdlená tvá bedra, i oddychneš si blaze po únavě! – Sněť plnou květů na znícené hlavě – tu ucítíš, jak chlád ti zvolna shání plam z bledých, potem perlících se skrání; jak vonný stín pln kouzelného dechu vždy hloub a hloub ve kyprou náruč mechu ti zklopocené zatiskává údy... Nad čelem planých růží oblak rudý – tak sladko v dumách se tu odpočívá a snivě tak se v modré nebe dívá tmou větví šerých, pěnkava kde krotká si usednuvši, – lstivým zrakem šotka, v dol na tě zří a tichounce si zpívá!
Básně v knize Malby a písně:
  1. Předslov.
  2. Zimní host.
  3. Prvního března.
  4. Týden tepla.
  5. Anemony.
  6. Črta z výletu.
  7. Fialkám.
  8. Na kraji háje.
  9. Drahému koutku.
  10. V jižním dechu.
  11. Po západu slunce.
  12. První paprslek.
  13. S Odinem.
  14. Jarní večer.
  15. Sněženkám.
  16. Zrcadla parku.
  17. Duben.
  18. V radosti kraje.
  19. Po dešti v háji.
  20. Květnová noc.
  21. Máj.
  22. Ekloga.
  23. Návštěva po roce.
  24. Náhodné setkání.
  25. Zátiší.
  26. V lůně bukoviny.
  27. Staré aleji.
  28. Píseň o snivém květu.
  29. Hluboko v háji.
  30. Daleko světa.
  31. Asyl v lesích.
  32. Ranní kresba.
  33. U druhého břehu.
  34. Letní genre.
  35. Na útěku před tesknem.
  36. U potoka.
  37. Kam rád chodím.
  38. V nouzi o stín.
  39. Slečny ze zámku.
  40. Věnování.
  41. Na opuštěné cestě.
  42. Chvílka snění.
  43. Hnízdo skřivana.
  44. Krajina.
  45. Starý sad.
  46. V dojmech lítosti.
  47. Jiřinkám.
  48. Lístku břízy.
  49. V záři západu.
  50. V babím létě.
  51. Lesní cestou.
  52. Ekloga.
  53. Na rozchodnou.
  54. Hymnus jeseně.
  55. Řeřáby.
  56. Zlatý sníh.
  57. Noční skizza.
  58. Jívy.
  59. Na sklonku října.
  60. Astrám.
  61. Pozdní jaro.
  62. Vidina v závějích.
  63. Doma nejlíp!
  64. Zima na přívoze.
  65. Pára nad obzorem.
  66. Večer na pasece.
  67. V zimním jasnu.
  68. Na samotě.
  69. V chmurné noci.
  70. Poslední skvost.
  71. Leden v horách.
  72. Zabloudilý.
  73. Na prahu zimy.
  74. Smrť.
  75. Ztraceným snům.
  76. Na pozdní toulce.
  77. Stesk známým.
  78. Blažení.
  79. Jaro v zimě.
  80. Motiv štědrovečerní.
  81. Naděje.
  82. Óda na přírodu.