Prvního března.

Alois Škampa

Prvního března.
Hle, tam v stráni vedle brodu dosud loňský sníh se bělá – jistě zima při odchodu šátek si tam zapomněla! Kol již pučí tráva svěží a tam ještě závěj leží v stinném šeru borovic, leč ten sníh už jarem taje a se v slzy rozplývaje mizí zvolna víc a víc! Pod vrb zkvětlých zlatou třísní s hlukem tok zas vlnu vzpíná, v lukách starou svojí písní ozvala se duše mlýna; na javoru čížek jásá, co mu všechno lesů krása v hnízdo letos uchystá – – ale v tiché stráně pruhu až na malou, bílou stuhu sníh už zmizel dočista! 10 Zniknul tam, jak s víček spaní, jen se po něm perly skvějí. S teplem jara za svou paní ztratil se – i šátek její! A jen ještě v křovin šeři plá cos jako skvoucí peří z měkké trávy na venek. Ale to už není zima, nýbrž jara před očima – bílé zvonky sněženek!