Noční skizza.

Alois Škampa

Noční skizza.
Je pozdě juž, a řeky rýha se zvolna ztrácí do tmava, a v keři, jenž se nad břeh zdvihá, jen tíká ještě pěnkava. Stín za stínem se plíží z lesa a splývá s mhou, jež k zemi klesá a mezi kmeny vrb se míhá, jak bílá jitřní záplava... Tam západ ještě svítí zlatem – zde les juž tichne v hovoru, a já sním v jeho tichu svatém pod klenbou starých javorů. List podzimem juž zkrvavělý s nich padá pod rys břehu stmělý, kde mezi šerých vrbin šatem. se oheň kmitá na voru. A bezděky tam oko hledí, a obrací se v touze líc! Tři opálení plavci sedí na kmenech padlých borovic a dojemně a v tklivé kráse jich zpěv kol nocí rozléhá se a plamen svojí rudou mědí jich tváře žíhá víc a víc! Jak flór juž pára z lesů stoupá a nad vodou se skládá v stín a řeka v nočních snech se koupá, a tiše šumí ze hlubin, leč plavců zpěv z ní jásá přece a rudý jejich oheň v řece se na voru jak motýl houpá a září ve tmách nad rubín! 86