Jiřinkám.

Alois Škampa

Jiřinkám.
Vonným vzdechem podjeseně když se začnou listy chvět – ten Váš rudý, smutný květ 71 klonící se tiše k zemi – ve svém snění dražší je mi nade všechen krásy vznět! I když v mlhách zamyšleně třese se juž každá sněť, luh a hvozd kdy jest juž němý – přec v tu pozdní chvíli vždycky hnete mými perutěmi víc, než chladný úsměv lidský, jímž Vás vítá skoupý svět! A já dost jsem šťasten, denně když Vás zřím se v parku skvět! Vy mé hrudi dáte vzlet, že jí z hloubi v sladkém snění zápal víry tryskne hned, a že nad žlutými listy píseň má – jak motýl čistý v zářný azur podjesenní vzlétne ještě naposled!