Sněženkám.

Alois Škampa

Sněženkám.
Když v jara prvním usmívání sníh slzou splývá s horských strání, když v zlatý květ se halí jíva a z každé stružky vlna zpívá a z každé rokle vodopád – sněženky bílé, v lesní stráni váš zjev tak vždycky vídám rád! Vám první včelka v sladkém smíchu své nožky vtiskne do kalichu, k vám v trávník první motýl bílý svá sněžná křídla s výše schýlí a začne víno rosy ssát – sněženky bílé, v lesním tichu váš zjev tak vždycky vídám rád! Nad vámi v teplém slunka plání hned ptáče dá se do zpívání, vás první z kvítků za okrasu si dívka vetkne do svých vlasů, a zdráhá se pak hochu dát – sněženky bílé, v její skráni – ó, tam vás mívám nejvíc rád! 22