Týden tepla.

Alois Škampa

Týden tepla.
Už skřivan hvizdl v říši mračné, a zem se halí do poupat... Ó, květen jen co zpívat začne – pak motýlů zas celé směsi juž z rána budou létat v lesy svá křídla v rose vykoupat! Jak hedvábný a čistý šátek se blankyt modrá nad zemí! Den každý pod ním teď je svátek a v stráních, kam žeh slunce dýchá, tam šípek sní juž o dnech zticha, v nichž obalí se růžemi! Kam u vesnice oko vzhlédne – plá na jabloních samý nach; výš nad obzorem nebe bledne 11 a zapřádá se v mlhu snivou – a nad zahřátou, svěží nivou se vzduchem třese zlatý prach! Již z úlů tmavých třpytné včely se vyrojily v slunný dol, a drozda nápěv rozechvělý svit radosti a vděků hlásá, – že v celý svět zas padla krása a navždy znikl starý bol! Že přečkali jsme zimu dlouhou, a máj že už tak nedalek; že každý z nás plá po něm touhou, a komu nelze těkat venku – že doma aspoň na okénku má čerstvou kytku fialek!