Poslední skvost.

Alois Škampa

Mladinký javor mrazem ohlodán hle, truhlivě se chýlí nad kraj luhu. On sotva hoch – juž v posměch vichru dán, že výše vzrostl nad hlavy svých druhů! Nejkrasších listů hebkou ozdobu zlá jeseň juž mu sklála k zemi prvé, pak ve sněhu, jenž slét jim ku hrobu, tlum bratrů jich se zarděl barvou krve! A teď, i tyto kdy juž zasul sníh, sám holý peň jen k nebi zvedá rysy. Leč u výši, nad rakví ostatních – tři poslední jak zlaté hvězdy visí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

855. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ DUMA. (František Kvapil)
  2. My (Otokar Fischer)
  3. 21. BÍLÁ HORA. (Karel Babánek)
  4. Krůpěj rosy. (Alois Škampa)
  5. V PODZIMÍ V PARKU. (Adolf Bohuslav Dostal)
  6. PŘÍCHOD JESENĚ. (Petr Fingal)
  7. Jarní dnové. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Hlas mrtvých. (Augustin Eugen Mužík)
  9. Podzimek. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  10. Zrání. (Adolf Heyduk)