Píseň o snivém květu.

Alois Škampa

Píseň o snivém květu.
Na kmen staré vrby, jež se k vodě hrbí, tak jak živý žal – veliké a něžné svoje květy sněžné svlačec rozepjal! Slunce žár kdy pálí v úvaly a skály – sní on potichu! Dost on sladké rosy pro svůj život nosí v každém kalichu... Na útlém on stonku v mnohém chová zvonku čisté motýly! Mnohá skvoucí včela v lemy jejich čela hloub se nachýlí! V nitro jejich květné podvečer kdy vlétne k spánku zlatý čmel: v medné jich pak tůni sladkou opit vůní věčně dlít by chtěl! 42 A když v jitra tuše jako píseň z duše ven zas vyletí – básník, jenž to vidí, nejšťastnějším z lidí mní se viděti!

Kniha Malby a písně (1883)
Autor Alois Škampa