Krajina.

Alois Škampa

Září jest! A bílá stezka úvozem jak pentle hezká v dál se tratí, do zahrad. Na konci, skal na útesu v azur nebe z černých lesů vykukuje starý hrad. S plotů kol se révy chýlí. V slunci časem motýl bílý sedne do jich korunek. Vedle skryty v šeru hnědém při zdi samé voní medem pozdní plody merunek. Nad vějíř tam zimolezů v tmavý někdy chochol bezu střízlík vzlétne malinký – – hvizdne – a pak v tichém štěstí na ohnuté ratolesti zobá černé bezinky!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

551. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z podzimních toulek. (Alois Škampa)
  2. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  3. V SAMOTĚ LESNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Dva letní motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Starý sad. (Alfons Breska)
  7. Náhodné setkání. (Alois Škampa)
  8. VE VYSCHLÉ STROUZE. (Antonín Klášterský)
  9. Na Herštejně. (Herma Pilbauerová)
  10. PÍSEŇ Z PASEK (Antonín Sova)