Blažení.

Alois Škampa

Jak truchlý dívky pláč zní hymna širých lesů, že podzim dokonal a mizí jeho sled! A v slunných pasekách juž modré květy vřesu se svými motýly se loučí naposled! Na křídlech vichřice jde stařec usměvavý, z daleké půlnoci duch zimy šedivý – všem stromům první mráz juž hvízdá kolem hlavy a mha jak smetana se klade na nivy! A sladko dřímají zaváté lány polí, a sladko všady spí zakleté vísky v sníh. Toť mrtví pod hrobem, jež více nezabolí ni teskná vzpomínka, ni mrazný lidský smích! Leč ti, jichž bytem jsou, ač světu odloučeni – jsou přece šťastni dost pod vlídným krovem chat; je stejně těší noc i chmurné světlo denní a sladký vládne mír za prahem jejich vrat. U krbu předků svých – tam dosti blaženými se cítí v přání svém jich srdce dětinná, a jaro pohádek jim zkvétá prostřed zimy kdy s hor se valí bouř a sněžná lavina!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

75. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jarní. (Herma Pilbauerová)
  2. Vánoční. (Růžena Jesenská)
  3. Pohádka o knížecím člověku. (Antonín Koukl)
  4. None (Josef Kuchař)
  5. POHÁDKA. (Josef Václav Sládek)
  6. ať... (Stanislav Kostka Neumann)
  7. Vánoce. (Jaroslav Vrchlický)
  8. POHÁDKA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Chvílka snění. (Alois Škampa)
  10. XXIII. NOVINA. (Petr Křička)