Co zde neumírá...
Čas ulétá – a všecko za ním hyne,
po jaru svadlém pučí květy jiné,
a na sny prchlé vzpomínka jen kyne.
A přec i nám ta hrobka minulosti
dost někdy růží ve svém žalu hostí
a pro zvuk písní krásy je tam dosti!
Čas ulétá – a všecko za ním stárne,
led hromadí se na vulkány žárné,
a vráska ničí vnady lepotvárné.
A přec i časem nad propastmi stáří
mladosti stopa zlatým leskem září,
a úsměv hrá i na kmetově tváři!
Však jedno je, co nezahyne s časem,
co neustárne s našich bojů kvasem
a pláti bude na věky svým jasem.
To najde Bůh, když v lidská srdce zírá,
i tam, kde shasla naděje a víra:
to je zde láska, která neumírá!
43