Píseň studenta.
Bůh štítem dal mé hrudi mladost
a duši peruť sokola,
mým údělem je v žití radost
a nic můj rozmar nezdolá;
dnes – povinnost a doba zkoušek,
a zítra – ples a štěstí doušek
a prvních lásek jarní květ –
to studenta je pestrý svět!
Mám páži bujarou, blesk síly v ní se kryje
a pod mou čamarou mi české srdce bije!
Buď zděděná mně zemi zdráva –
máš ještě chrabrých junů dost,
že pošlapati tvoje práva
se neodváží cizí host!
Hoj, dokad bude student zpívat –
vždy ku tvé slávě hromné: vivat! –
ti zaburácí jeho hlas
a řekne tobě v pravý čas:
Mám páži bujarou, blesk síly v ní se kryje,
a pod mou čamarou ti věrné srdce bije!
Byť časové pryč odepjali
od pasu mého lesklý meč,
– to pro mou čest je úraz malý –
mně přec jen zbyla Slávů řeč,
75
a v bojů denních krušnou tíseň
já dochoval si na rtech píseň,
jež otců drahých na roli
dnes vítězně tu hlaholí:
Mám paži bujarou, blesk síly v ní se kryje,
a pod mou čamarou ti věrné srdce bije!
Duch těch, již pěli „Hej Slované“
a toužili „Kde domov můj?“
i v nás, ó bratři, ohněm plane
a vzpomíná mi: „Pevně stůj,
i neumdlévej chabě strachy,
leč rekem buď jak Jiřík Plachý
a mučenníci barrikád –
a za svůj národ padni rád!“–
Výš paži bujarou, ať rodné plémě kryje,
a pod tou čamarou ať orlů srdce bije!
V nás posud ještě nevymřela
krev Zábojů a Husitů,
leč mladistva a teple vřela
jak ráno v letním úsvitu –
se bouřně umí rozohniti
pro nejsvětější prapor žití,
jenž na zemi kdy lidstvu vlál:
pro svobodu a ideál!
Výš paži bujarou, ať chrání je a kryje –
zde, pod tou čamarou jim věrné srdce bije!
Co s beder mladých tíhu sejme –
to vždy je hymnus naděje;
nuž nadšeni ten hlahol pějme –
jsmeť žáky z jedné kolleje,
76
a máti vlast’ je naší Almou,
jež každého tu vítá palmou,
kdo s námi v družném objetí
svůj život pro ni posvětí...
Výš paži bujarou! – ať chrání ji a kryje –
zde, pod tou čamarou, jen české srdce bije!
77