Píseň studenta.

Píseň studenta.
Bůh štítem dal mé hrudi mladost a duši peruť sokola, mým údělem je v žití radost a nic můj rozmar nezdolá; dnes – povinnost a doba zkoušek, a zítra – ples a štěstí doušek a prvních lásek jarní květ – to studenta je pestrý svět! Mám páži bujarou, blesk síly v ní se kryje a pod mou čamarou mi české srdce bije! Buď zděděná mně zemi zdráva – máš ještě chrabrých junů dost, že pošlapati tvoje práva se neodváží cizí host! Hoj, dokad bude student zpívat – vždy ku tvé slávě hromné: vivat! – ti zaburácí jeho hlas a řekne tobě v pravý čas: Mám páži bujarou, blesk síly v ní se kryje, a pod mou čamarou ti věrné srdce bije! Byť časové pryč odepjali od pasu mého lesklý meč, – to pro mou čest je úraz malý – mně přec jen zbyla Slávů řeč, 75 a v bojů denních krušnou tíseň já dochoval si na rtech píseň, jež otců drahých na roli dnes vítězně tu hlaholí: Mám paži bujarou, blesk síly v ní se kryje, a pod mou čamarou ti věrné srdce bije! Duch těch, již pěli „Hej Slované“ a toužili „Kde domov můj?“ i v nás, ó bratři, ohněm plane a vzpomíná mi: „Pevně stůj, i neumdlévej chabě strachy, leč rekem buď jak Jiřík Plachý a mučenníci barrikád – a za svůj národ padni rád!“– Výš paži bujarou, ať rodné plémě kryje, a pod tou čamarou ať orlů srdce bije! V nás posud ještě nevymřela krev Zábojů a Husitů, leč mladistva a teple vřela jak ráno v letním úsvitu – se bouřně umí rozohniti pro nejsvětější prapor žití, jenž na zemi kdy lidstvu vlál: pro svobodu a ideál! Výš paži bujarou, ať chrání je a kryje – zde, pod tou čamarou jim věrné srdce bije! Co s beder mladých tíhu sejme – to vždy je hymnus naděje; nuž nadšeni ten hlahol pějme – jsmeť žáky z jedné kolleje, 76 a máti vlast’ je naší Almou, jež každého tu vítá palmou, kdo s námi v družném objetí svůj život pro ni posvětí... Výš paži bujarou! – ať chrání ji a kryje – zde, pod tou čamarou, jen české srdce bije! 77