*** Proč naposledy v těchto stránek řadu

Alois Škampa

***
Proč naposledy v těchto stránek řadu
Proč naposledy v těchto stránek řadu
i bez nadpisu jedny verše kladu – pochopí ze všech, kdož je tady spatří jen oni dva, jimž moje zpověď patří...
Vám šťastným dvěma, které láska chrání, hle, v řádcích těch já dávám požehnání, sám pro sebe se odříkaje v žití všech zlatých snů, jež chtěl jsem dotoužiti: ó teď je rád i bez výkřiku ztratím – jen vám když tady růže zkvětou zatím! Vím, nikdy snad se nesetkáme opět – však cit mi káže aspoň veršem dopět, co na dně prsou zakleto mně dřímá, když ret se děsil říci vám to zpříma... Sám nad sebou já zápasil tu dlouze, a zvítězil – však cenou smrti pouze. Já na svém nebi všecka slunce shasil, já rád svou krví vaší lásku spasil a ve prach zdeptal svoje blaho vlastní, by jenom vy jste býti mohli šťastni! Dál půjdu světem, bez slzí a hněvu loučím se s vámi v teskném tomto zpěvu: nevrátím nikdy k vašemu se jménu, a zapomenu. 64